Migréna? Já to dám.
Datum vydání: 08.06.2023
Příběh paní Jany
Paní Jana trpěla migrénou od 19 let. Její stav se postupně zhoršoval, až se dostala na 18 záchvatů migrény do měsíce. Obrazně řečeno, migréna pro ni byla souputnicí, kterou se dlouho nedařilo vyprovodit ze dveří. Přesto si stále říkala, že to tzv. dá. Tento příběh je možná i o tom, kdy si skutečně říci, já to dám, a kdy si naopak povolit, nechat si pomoci. Je to příběh s dobrým koncem. I když paní Jana prošla různými zákrutami života a překonala mnoho překážek, tak dnes se jí daří.Začnu tentokrát od konce vašeho příběhu, tedy přítomností. Jak se nyní cítíte?
Cítím se moc dobře. Čerstvě se léčím moderní biologickou léčbou. Zatímco před tím jsem trpěla 18 záchvaty migrény měsíčně, nyní mě bolí hlava tak 5krát do měsíce. Ale je to taková snesitelná, i když tupá bolest. Nemusím si jít lehnout do tmy, není mi špatně od žaludku. Pomohou mi volně dostupné léky proti bolesti hlavy. Mám zase radost ze života, užívám si to. Než jsem se ale dostala sem, byla to poměrně dlouhá cesta.
Pojďme se tedy na ni podívat. Kdy vás začaly trápit intenzivní záchvaty bolesti hlavy, aniž byste věděla, že máte migrénu?
Bolesti hlavy jsem začala mít po porodu v devatenácti letech, ale to mě hlava bolela jen občas. Nicméně moje potíže se stále zhoršovaly, až jsem se dostala na 8 intenzivních bolestí za měsíc, bylo mi špatně od žaludku, musela jsem si jít lehnout. Během té doby jsem užívala běžně dostupné léky proti bolesti hlavy, ale ty mi moc nepomáhaly. Zkoušela jsem i různé byliny a doplňky stravy, ale ani ty nezabíraly. Já si vždycky docela dlouho říkám, to dám, dám tomu nějaký čas a uvidím. Nerada si říkám o pomoc.
Jaký typ práce máte? Dalo se to s migrénou zvládnout?
Naštěstí mám zaměstnání, kde je třísměnný provoz, a tedy vždy jsem si to zařídila tak, abych šla na směnu „relativně“ v pořádku, abych mohla fungovat. Ve své profesi vytvářím různé dokumenty, hodně komunikuji s lidmi, pohybuji se po celém areálu firmy, někdy nachodím deset i patnáct kilometrů, nemohu si dovolit někde odpočívat. Jsem ale sama a zkrátka se musím o sebe postarat, musím to dát.
Hovoříte o třísměnném provozu, to ale znamená, že jste chodila spát a vstávala vždy v jiné hodiny a jak říkají lékaři, nepravidelnost a nedostatek spánku migréně moc nesvědčí.
Ano, já vím. Když jsem se o tom dozvěděla, tak jsem na chvíli změnila zaměstnání, abych chodila na ranní směny, ale stejně jsem měla migrény. Dnes se alespoň snažím dodržet 8 hodin spánku denně, to mi prospívá.
Ano, lékaři říkají, že pravidelnost, nejen ve spánku, a péče o duševní vyrovnanost pomáhají. Jak se vám tohle daří či dařilo?
Dnes se mi to daří daleko více, ale v minulosti jsem měla hodně starostí. Je to zhruba pět let, co moje matka umírala na rakovinu. Nádor jí našli lékaři pozdě, když už se nedal operovat. Řekli jí, že má tři měsíce života. Vůbec jsem to nechápala, ptala jsem se: Když moje máma chodila pravidelně na vyšetření s krví, protože měla artrózu, to se v té krvi neukázalo? Bohužel to byl typ nádoru, který se prý objeví, až když už je pozdě. Nechtěla jsem, aby máma zemřela v nemocnici, tak jsme se o ni s jejím druhým manželem starali. Naštěstí jsem tehdy měla vždy čtyři dny za sebou práci a čtyři dny volna, takže jsem mohla pomoci. Chodila jsem na dvanáctihodinové směny. Mám ještě dvě sestry, ale ty nechtěly věřit, že je to s mámou tak špatné.
Taková situace přináší hodně stresu a trápení. Asi i kvůli tomu se vaše zdravotní potíže zhoršily?
Ano. Ta situace se asi odrazila i na mých bolestech hlavy. Po odchodu mámy jsem byla hodně smutná. Často jsem smutek zaháněla jídlem, jedla jsem také nevhodné potraviny, nechtělo se mi pro sebe samu vařit, tak jsem se třeba odbyla bagetou. Ani mě moc nebavilo se o sebe starat, až jsem nakonec vážila 70 kilo a zadýchávala jsem se do schodů. To jsem si řekla dost, takhle to dál nejde. Věděla jsem, že se musím nějak jinak stravovat, ale nevěděla jsem jak. Až mi kamarádka řekla o jednom fitness trenérovi, který když mu někdo poslal po internetu příběh, napsal míry a váhy, tak přímo pro něj vypracoval jídelníček. No a to zabralo. Začala jsem jíst pětkrát denně malé porce, hlavně zeleninu, ovoce, těstoviny, vločky apod. Žádné omáčky. A hned z počátku jsem bez cvičení zhubla dvě kila. Pak jsem se také vrátila k ježdění na in-line bruslích, to mám moc ráda, a dokonce jsem si koupila paddleboard, vodu mám ráda a tohle mě chytlo. Dlouho jsem zvažovala, jestli si ho koupit, pro rodinu jsem ochotná koupit či zařídit téměř cokoliv, ale pro sebe to moc nedělám. A dcera mi řekla: „Mami, tak si ho kup, udělej jednou něco pro sebe.“ Tak jsem si udělala radost. Díky změně stravy a sportu jsem se dostala zpět na svých 58 kilo a jsem s tím spokojená. Zpočátku jsem tu dietu hodně prožívala, vážila jsem každý gram potravin, ale nyní už vím, jak na to. Jsem už na své váze, tak se to dá jednoduše zvládnout.
Asi během této doby jste navštívila praktickou lékařku, abyste řešily i vaše bolesti hlavy? Pokud ano, kdy to bylo?
Lékařku jsem navštívila v roce 2015, když jsem už měla 8 migrén do měsíce. Požádala jsem paní doktorku, aby mě poslala na neurologii. Jak jsem už říkala, já jsem celý život přesvědčená, když přijde nějaká složitá situace, že to dám. Proto jsem docela zkoušela sama různé léky, doplňky stravy a vitamíny. Na internetu jsem si také přečetla, že pomáhá vnitřní pozitivní naladění, tak jsem se o to pokoušela, ale nic moc nezabíralo.
Co se pak dělo na neurologii?
Paní doktorka nejdříve udělala potřebná vyšetření, diagnostikovala mi migrénu a předepsala mi lék sumatriptan. Co se týká Sumatriptanu, zabíral mi, pokud jsem ho vzala včas. Někdy jsem třeba v práci nestihla užít lék včas, nebo jsem nepoznala, že se blíží migréna. Šla jsem spát a ráno už jsem se probouzela s bolestí hlavy. Moje paní neuroložka mi říkala, že musíme počet záchvatů snížit, a naordinovala mi i jiné léky, ale já jsem je špatně snášela. Například jsem po jednom léku měla střevní potíže, po dalším jsem se cítila hodně omámená a už jsem s tím měla problémy i v práci. Dokonce jsme zkoušely i lék s gingo bilobou, ale překvapivě po tom se mi udělalo špatně, na omdlení, a ten den jsem dokonce nešla do práce. Nakonec jsem měla už těch 18 záchvatů migrény do měsíce.
A co jste tedy v té situaci dělala?
Byla jsem z toho všeho už velmi nešťastná. Z bezradnosti jsem začala hledat na internetu informace a dozvěděla jsem se o biologické léčbě, kterou hradí pojišťovna a měla jsem pocit, že by mi to pomohlo. Požádala jsem svou neuroložku o žádanku do Centra pro léčbu bolesti hlavy, jenomže ona mi říkala, že z hlediska počtu záchvatů bych na léčbu měla nárok, ale z hlediska vyzkoušení preventivní konvenční léčby neodpovídám zcela předepsaným kriteriím, a tedy jsme ještě nějakou dobu hledaly na můj problém řešení. Protože jsem ale byla už tím vším vyčerpaná, hledala jsem i další cesty, jak se k léčbě dostat. Například jsem zjistila, že v Plzni hledají pacienty do klinické studie, tak jsem se tam přihlásila, ale už měli plno. Nakonec mě paní doktorka poslala do specializovaného Centra pro léčbu bolesti hlavy v Teplicích. Paní doktorka říkala, že tam jsou dobří lékaři a nemají tak dlouhé čekací doby. Upřímně, já bych šla kamkoliv.
A jak to probíhalo ve specializovaném centru?
Už standardně. Ještě ten den, kdy jsem šla do specializovaného centra, jsem si vyzvedávala svoji složku s vyšetřeními u nás na neurologii, a pak jsem rovnou spěchala do Teplic. Udělali mi znovu standardní vyšetření, ptali se mě na historii mého onemocnění, kdy mi to začalo, jak dlouho to trvá, jak se migréna projevuje, kolik mám záchvatů do měsíce. Také mi řekli, že počet záchvatů musíme snížit. A já si opět v duchu říkala, nojo, ale jak? Celý následující rok jsem si pečlivě psala deník migrenózních záchvatů a byla v jejich péči a nakonec lékaři v centru požádali o biologickou léčbu. Ta mi byla schválena, měla jsem z toho velikou radost.
Na začátku našeho rozhovoru jste mluvila o tom, že moderní léčba vám pomáhá. Jaké byly Vaše začátky léčby injekcemi?
Biologické léčby jsem se zpočátku trochu bála, protože z injekcí mám strach. Nicméně protože mám alergii na včely a nosím u sebe injekční pero, abych si mohla pomoci, kdyby mi včela dala žihadlo, zjistila jsem, že užití léčby na migrénu je podobné. Aplikátor léku je na podobném principu a jde to s ním docela jednoduše. Asi mi i pomohlo, že mi bylo vše podrobně vysvětleno.
To vaše „já to dám" zaznělo v našem rozhovoru několikrát. Zvládla jste těžké situace, ale napadlo vás někdy si říci, já si ulevím, teď nic nemusím, budu na sebe hodná?
Učím se to. Dříve jsem to tak neměla, všechno jsem hodně řešila a nyní už nad tím mávnu rukou, snažím se i sama sobě dělat dobře. Něco si koupím, postarám se o sebe, hezky se obleču, užívám si to dobré, co život přináší. Mám dvě vnučky, které mi dělají radost, jezdím pravidelně na bruslích a paddleboardu a mám se hezky. Hlava mě bolí jen občas a dá se to zvládnout.
Klíčová slova:centra pro léčbu léčba akutní léčba biologická léčba bolesti hlavy léčba migrény léčba moderní léčba preventivní tipy pro život triptany
Sdílet na FB
Audia a videa