Příběh pacientky Jindry trpící migrénou
Datum vydání: 31.10.2020
Migréna jí řídila život, dokud se nedostala do Centra pro léčbu bolesti hlavy
Jindru Nebovidskou provázela migréna od školních let přes první zaměstnání i při zakládání rodiny. Až osmnáct záchvatů měsíčně jí kromě bolesti a vyčerpání zcela znemožnilo cokoli plánovat. To se změnilo až před třemi lety, kdy se po sérii neúspěšných léčebných pokusů dostala k nejmodernější léčbě.Migréna s ní byla od chvíle, co si pamatuje. Jindru Nebovidskou (50) provázela od školních let přes první zaměstnání i při zakládání rodiny. Až osmnáct záchvatů měsíčně jí kromě bolesti a vyčerpání zcela znemožnilo cokoli plánovat a mít svůj život pevně v rukou. To se změnilo až před třemi lety, kdy se po sérii neúspěšných léčebných pokusů dostala k nejmodernější léčbě. A po pětatřiceti letech migrény může najednou žít téměř bez bolesti, když jí klesl počet záchvatů na jednotky měsíčně.
Od chvíle, co ji migréna „chytla“ poprvé, se Jindra Nebovidská ve svém okolí setkávala s nepochopením. „Před revolucí a vlastně i po ní migrénu všichni brali jako obyčejnou bolest hlavy. Řekli mi: „Tady máš prášek a funguj.“ Nikdo na nemoc nebral nejmenší ohledy, přestože jsem kvůli bolestem často nemohla ani vyjít z pokoje. Musela jsem si zvyknout a když mi nebylo úplně nejhůř, už jsem to ani nikomu neříkala,“ popisuje, jak na její stav reagovalo okolí.
Protože jiné léky nebyly dostupné, pomáhala si běžnými přípravky od bolesti. „Sypala jsem je do sebe v takovém množství, že už mi vlastně ani nepomáhaly,“ popisuje Jindra Nebovidská. Se svým prvním manželem i přes útoky nemoci založila rodinu – jako první se narodila holčička. „Bohužel přišla na svět postižená. Tehdy ještě nebyly k dispozici moderní metody vyšetření plodu, a tak jsme to nevěděli předem. Po dvou letech se mi narodil ještě syn, naštěstí úplně zdravý,“ říká. V těhotenství léky na bolest brát nemohla, a proto si „požehnaný stav“ pořádně protrpěla.
Péči o dvě děti s migrénami zvládala, ale jen tak tak. „Nic jiného mi nezbývalo. Bývalému manželovi jsem už o migréně ani neříkala, ten ji naprosto neuznával. Zajímalo ho jen, aby bylo čerstvě navařeno, když přijde z práce. Že jsem celý den prozvracela, mu bylo vcelku jedno,“ popisuje Jindra Nebovidská, která nyní bydlí v Praze. Postupně si zvykla využívat čas, kdy ji nemoc nechávala na pokoji, aby vše bylo připraveno na chvíli, kdy ji záchvat opět vyřadí.
Migréna jí komplikovala i práci. „Dělala jsem všechno možné, vystřídala několik pracovních pozic na poště. Ale těžko můžete doručovat dopisy, když se vám chce každých deset minut zvracet bolestí. Dokonce se mi stalo, že si lidé stěžovali, že doručuji opilá. Zkoušela jsem pracovat i v autodopravě, ale narážela jsem na podobné potíže,“ říká.
Situace se zlepšila s jejím druhým manželem, který ji zaměstnal ve své stavební firmě, kde si mohla režim nastavit, jak potřebovala. Ani on ale zpočátku nemoci příliš nerozuměl. „Jednou se mě tak z legrace ptal, jestli mi má zavolat sanitku. Řekla jsem, že ano, a když jsem se po půl hodině ptala, kdy teda přijede, tak pochopil, že je mi opravdu špatně, protože obvykle nejsem žádné „bolí to“,“ popisuje Jindra Nebovidská. Před ostatními se naučila nemoc tajit. „Někdy prostě není zbytí. Jednou jsme třeba předávali velkou stavbu a já byla jediná, kdo o ní věděl naprosto všechno. To jsem se prostě musela zatnout. Ale když jsme skončili, tak jsem na dva dny odpadla vyčerpáním,“ dodává Jindra.
K neurologovi poprvé zamířila před sedmi lety, kdy se jí migrény vystupňovaly do 17–18 záchvatů měsíčně. Z toho přibližně čtyři ji vždy naprosto vyřadily i na několik dní. „Diagnostikovali mi migrénu a lékaři ji postupně zkoušeli léčit dostupnými léky. Dostala jsem i preventivní léčbu. Ta první mi snížila počet migrén asi o pět měsíčně, na druhou stranu jsem přibrala dvacet kilo. V současnosti jsem v centru léčby bolesti léčena moderní preventivní léčbou,“ popisuje. „Migrén mám jenom několik do měsíce,“ uzavírá Jindra Nebovidská.
Sdílet na FB
Audia a videa