Žiji jak chci
Datum vydání: 10.02.2022
Jak změna životního stylu a nová léčba pomohla Evě s bolestí hlavy
Paní Evu trápí migréna už od dětství, tedy více než třicet let. Ve chvíli, kdy ji bolest hlavy sužovala téměř každý den, jí pomohla nová moderní preventivní léčba migrény, ale také to, že radikálně změnila život. Žije nyní tak, jak chce. Cítí se více svobodná a má čas dělat věci, které pro ni mají větší smysl. Dodejme, že to vše se jí podařilo, přestože je samoživitelka, která se musí postarat o dvě děti na studiích. Možná i v tomto příběhu naleznete pro sebe inspiraci.Jak dlouho trpíte migrénami?
Migrénami trpím více než třicet let, protože hlava mě bolela už jako dítě a na střední škole. Pamatuji si zejména na hodiny tělocviku, kdy jsem i s tou ukrutnou bolestí hlavy musela cvičit. Nebo mě často bolela hlava, když jsem se odpoledne vracela ze školy domů, což mě vyřadilo z dalších aktivit. V dospělosti po čtyřicátem roce se moje migrény ještě zhoršily, a tak jsem požádala svojí paní neuroložku, aby mě poslal do specializovaného Centra pro léčbu bolesti hlavy. Nyní se počet mých migrén snížil o polovinu a zmírnila se i intenzita těchto bolestí. Lví podíl na tom má nasazení nové moderní preventivní léčby, významně jsem změnila životní styl, a navíc mi pomáhají některé prostředky z alternativní medicíny, také byliny a minerály. Je to taková mozaika různých věcí, které jsou v synergii.
Třicet let s migrénou, to je dlouhá doba. Jak jste se celou tu dobu léčila? V mládí mi dala maminka nějakou pilulku, asi analgetika, a trochu to přešlo. Když se nově objevily v léčbě triptany, tak mi je jako první předepsal primář u nás na neurologii. Užívala jsem je na silné záchvaty migrény. Jinak jsem to tehdy řešila analgetiky jako je Valetol, Ibalgin či Ibuprofen. Dnes mi nejvíce pomáhá Paralen nebo Paralen extra, který je s kofeinem, ten mi zabírá, takže pak nejsem pokaždé nucena brát triptan, který je samozřejmě silnější, ale má i některé vedlejší účinky, nicméně někdy je to jediné řešení.
To jsme mluvily o akutní léčbě, jak to bylo u vás s preventivní léčbou? Cílem této léčby je, aby záchvaty migrény byly méně časté a slabší.
Lékařka mi vysvětlila, že potřebuji snížit počet léků na akutní záchvaty. První profylaktická léčba mi nevyhovovala, bylo mi po ní špatně, pak mi lékařka předepsala jiný lék. Po tom mi sice nebylo špatně, ale necítila jsem žádné velké zlepšení. Potom jsem vyzkoušela ještě jeden preventivní lék, po kterém mi nebylo vůbec dobře a přibírala jsem na váze, a pak mě neuroložka objednala do specializovaného Centra pro léčbu bolesti hlavy, kde mi navrhli novou moderní preventivní léčbu a ta mi nyní pomáhá.
Než jste přešla na tuto preventivní léčbu, kolik dnů s migrénou v měsíci jste měla?
Ta otázka je špatně položená, měla by spíše znít, kolik dnů v měsíci jsem měla bez migrény. V poslední době mě hlava bolela téměř pořád. Asi už jsem měla i bolesti hlavy z nadužívání léků. Za jeden měsíc jsem využívala dvě krabičky triptanů, což je 12 pilulek, protože jsem si je ale půlila, tak jsem brala tento lék i 24 dnů v měsíci. Teď, po nasazení nové moderní léčby, mám občas i týden, kdy si žádný lék vzít nemusím a mám pocit, že to není normální. Jenže ono by to tak mělo být, takhle je to normální.
Jak dlouho berete tuto léčbu a o kolik se snížily vaše záchvaty migrény?
Zhruba rok, jak už jsem říkala, záchvaty se snížily o 50–60 %. A hlavně se snížila i ta intenzita bolesti. Dříve jsem také pravidelně zvracela, nyní už nezvracím. A pokud už bolest přijde, obvykle mi stačí vzít si pouze Paralen. Také jsem radikálně změnila životní styl a díky tomu si mohu i přes den odpočinout, když mi není dobře.
Jak jste tedy změnila životní styl?
Mám ekonomické vzdělání. Působila na několik administrativních a obchodních pozicích, hodně jsem cestovala, bylo to dost stresující, zejména když jsem měla řídit auto a měla jsem migrénu. Nakonec jsem si našla práci v kanceláři, bylo to u soudu. To jsem se už cítila hodně špatně. Téměř každý den ráno jsem si musela vzít prášek, protože mě hlava ukrutně bolela a k migrénám se přidávaly panické ataky. Prášky nezabíraly, jen vše spíše zhoršovaly a cítila jsem se utlumená. Cítila jsem, jak se mé tělo bouří a vůbec se mu to nelíbí, jak žiji. Takže jsem si v roce 2019 požádala o invalidní důchod, protože mám také mnohačetné postižení páteře, musím chodit na rehabilitace a celkově jsem cítila, že se o sebe chci více starat. Dala jsem si předsevzetí, že chci být fit a shodit nějaká kila, takže jsem si našla úklid v pojišťovně. Je to ideální spojení, hýbu se, mám čistou hlavu a mám čas na vše, co chci. Do pojišťovny chodím uklízet mezi 17.00 a 20:00, trvá mi to zhruba hodinu a půl, než to uklidím, pracuji v čistém prostředí, ten pořádek víceméně udržuji a když odcházím mám dobrý pocit z dobře vykonané práce, je to taková rychlá zpětná vazba. Jsem tam sama, to mi vyhovuje, protože jsem introvert, nepotřebuji velké kolektivy a pokud chci být s lidmi, tak si je najdu. Mám spoustu kamarádek. Samozřejmě jsem chvíli řešila, že je to profesní propad, ale pak jsem si to zpracovala.
Ano. Ono je to také dané naší kulturou, že se hodně dbá na to, kdo má jaké postavení, v jiných kulturách jde spíš o ten vnitřní klid.
Ano, o to mi přesně jde. Dopoledne mám volno, takže si zařídím, co potřebuji, mám psa, se kterým chodím ven. A protože se už dlouho zajímám o psychologii, hodně jsem toho načetla, tak jsem si udělala kurz a nyní třikrát týdně navštěvuji paní, která onemocněla Alzheimerovou nemocí. Chodím za ní se psem, takže je to i trochu taková Canis terapie. Paní je soběstačná, udělám jí svačinu a dělám s ní různá cvičení na jemnou motoriku, paní i její rodina je spokojená. Dokonce mi pověděli, jak jsou překvapeni, protože o této nemoci se říká, že se stále zhoršuje, ale zdraví této paní se díky mým návštěvám zlepšilo. To mě moc potěšilo. Zde také dělám to, co mně dává smysl a zároveň je to další příjem, který mi přispívá k mé finanční stabilitě. Jsem samoživitelka, mám doma vysokoškoláka a středoškolačku, potřebuji samozřejmě uživit rodinu a zároveň žít život, jaký chci s ohledem na můj zdravotní stav.
Už jsme se o tom zmínili, asi byl velkým spouštěčem ve vašem případě stres?
Ano, já jsem se dlouho rozváděla, a to byl opravdu velký stres. I kvůli tomu jsem musela začít brát antidepresiva, ale dnes po změně životního stylu a díky tomu, že jsem hodně na sobě zapracovala, už beru jen malou udržovací dávku, která mi vyhovuje a nemám s tím problém.
Co všechno spouštělo nebo spouští vaši migrénu?
Víte, já jsem hodně emocionálně založený člověk, a to je takový černý Petr, se kterým nic neuděláte, jsou zkrátka situace, na které moje tělo a duše třeba reagují citlivěji, než u většiny lidí. Jsem také hodně vnímavá na změny počasí, tlaku a spolehlivě mi migrénu spustí alkohol. To neznamená, že bych byla nějaký velký piják alkoholu, ale občas bych si ráda dala dvě deci s kamarádkou nebo přítelem. Jenomže polknu pár loků a téměř jistě to skončí migrénou. Mluvila jste o tom, že jste na sobě hodně zapracovala, co vám například pomohlo?
Hodně čtu knihy o psychologii a osobnímu rozvoji, abych porozuměla sobě i druhým, medituji. Měla jsem dlouho vztek na svého exmanžela, cítila jsem se ublížená. Když se mi podařilo mu odpustit, nechat to být, tak se mi hodně ulevilo.
Toto odpuštění či puštění minulosti bylo o tom pustit to kvůli sobě?
Určitě. Ano. Kvůli sobě. Když jsem to udělala, tak mi i okolí dávalo pozitivní zpětnou vazbu. Najednou jsem jako člověk vyzařovala úplně jinou energii, byla jsem taková jiskřivější. I můj partner říká, že jsem pro něj obrovským zdrojem energie. Věřím, že to je tím, že více poslouchám svoje tělo, že jsem se částečně vymanila ze systému a měním svůj život ve více harmonický.
Klíčová slova:léky na migrénu migréna bez aury symptomy migrény tipy pro život triptany
Sdílet na FB
Audia a videa