Muži, migréna a jak na ni
Datum vydání: 16.02.2023
Rozhovor s neurologem MUDr. Petrem Polidarem
S neurologem MUDr. Petrem Polidarem z Centra pro léčbu bolesti hlavy z Fakultní nemocnice v Olomouci jsme se tentokrát zaměřili na téma muži a migréna. Mimo jiné jsme si povídali o tom, kdy muži trpící migrénou vyhledají pomoc neurologa, jaká léčba pomáhá a proč je dobré proti migréně „netlačit“. Mluvili jsme i o tom, za které diagnózy se migréna někdy zaměňuje.Z různých stran jsem slyšela, že se migréna zaměňuje za jiné diagnózy, pacient pak navštíví více specialistů, což je pro něj stresující. Máte i vy tuto zkušenost? A proč se to děje?
To je složitější otázka, než se zdá. K záměně dochází oběma směry. Jednak je spousta různých bolestí hlavy, které jsou diagnostikovány jako migréna, a pak naopak se setkáváme s migrénami, které se neprojevují typickými příznaky. Navíc pacienti mají různou míru tolerance bolesti, a tedy svému lékaři často popisují migrénu jako běžnou bolest hlavy. Proto praktického lékaře nemusí napadnout, že se jedná o migrénu. Většinou až když se pacientův stav ještě více zhorší, zpětně nám vypráví svůj příběh a pátráme po spouštěčích jeho bolesti, tak si najednou uvědomí, že ho bolívá hlava v období, kdy zažívá velký stres. Nebo když se změní atmosférický tlak, nebo okolo úplňku, ale je to ten typ člověka, co si další symptomy nepřipouští, protože sníženou práceschopnost a zhoršující se bolest hlavy přikládá vyčerpání, stresu. Přecitlivělost na světlo a hluk nevnímá nějak výrazně, protože dominují ty bolesti hlavy. Myslím si tedy, že záměna migrény za něco jiného se může skutečně odehrát v ordinaci lékaře, ale může k tomu svým chováním a přehlížením signálů těla významně přispět i pacient.
Dnes spolu chceme probrat hlavně téma muži a migréna. Jaký přístup mají muži k bolesti hlavy, či migréně?
Buď mají mírnou bolest hlavy, kterou se snaží bagatelizovat, a tedy přecházet. Nebo je trápí intenzivní bolest hlavy, do této kategorie patří i migréna. Pro pořádek ještě dodejme, že onemocnění migrénou je u mužů daleko vzácnější než u žen. Ale pokud se něco takového děje, muži hledají somatickou příčinu. Vysvětlují si to například bolestí od krční páteře, nebo mají vážnější obavy, bojí se nádoru v hlavě, či se leknou, že mají mrtvici. Pokud my, po důkladném vyšetření, zjistíme, že nemají ani nádor v hlavě, ani mrtvici, ale všechny symptomy ukazují na migrénu, tak muži přijímají hůře než ženy, že příčinou jejich potíží je chronické onemocnění spojené s bolestí hlavy.
Promiňte, když by mi lékař oznámil, že nemám v hlavě nádor, ale mám „pouze“ migrénu, tak by se mi asi ulevilo. A podle toho, co říkáte se zdá, že někteří pacienti s tím faktem bojují. Tomu, přiznám se, trochu nerozumím.
Takhle uvažuje zdravý člověk. Ale když pacient od nás uslyší, že má chronické onemocnění, a to znamená, že to, co ho trápí, neumíme vyléčit, neumíme to zarazit, ale umíme to kontrolovat, jeho trápení není způsobené ničím, co lze vyoperovat, tak se spousta lidí naopak cítí daleko hůř. Když pacientovi řekneme, že má nějaký zdravotní problém, ty nejhorší věci to nejsou, ale je to onemocnění na celý život, tak podvědomě cítí určitou nespokojenost. Je to takový paradox lékařské péče, řekl bych, napříč všemi obory.
Možná v tom hraje roli i způsob vysvětlování, jak to vysvětlujete vy?
Ano. Je to i o vysvětlování. O tom, jak pacienta připravíme na to, že má chronické onemocnění. Já docela často používám příměr k epilepsii, kdy epilepsie je chronické neurologické onemocnění, které u pacienta vede k opakování epileptických záchvatů. To je pro představu daleko jednodušší. Migréna je něco podobného. Je to chronické, dosud nevyléčitelné onemocnění, které u pacienta vede k opakování migrenózních záchvatů, nebo-li atakám bolesti. Když se to podá takto, pacient si dříve nebo později uvědomí, že je to stav, který ho bude provázet celý život, a je ochoten s tím něco dělat. A také mu po čase dojde, že je dobře, že nemá nějakou horší diagnózu, ale chronické onemocnění, které sice nevyléčíme, ale nebude ho ohrožovat na životě. Dnes máme spoustu možností, jak pacientovi trpícímu migrénou ulevit.
Trpí-li muž kombinovanou bolestí hlavy, může se stát, že mu někdy léky na bolest zaberou a někdy ne, různě si to vysvětluje. Pro některé muže je navíc tabu přiznat, že je bolí hlava. Kdy je ten moment, kdy se muž rozhodne to řešit a navštívit lékaře?
Když selže po stránce sociální a osobní. Až když se mu začne hroutit rodina, způsobí mu to vážné komplikace v práci, pak se to rozhodne řešit. Když má problémy v rodině, pracuje se s tím lépe, v takovém případě je ochoten přijmout možnost, že má chronické onemocnění. Jsou-li to ale potíže v práci, tak to bere jako selhání své výkonnosti a snaží se proti té migréně „tlačit“, což samozřejmě není žádoucí. Prototypem takového pacienta může být třeba úspěšný manažer, který se za každou cenu snaží udržet hektické pracovní tempo, nepřipouští si, že se jedná o chronické onemocnění a není ochoten užívat profylaktickou léčbu, která se bere každý den s cílem snížit počet a intenzitu pacientových záchvatů migrény. Naopak tento typ pacienta se „láduje“ úlevovými léky na akutní ataku, a tak si způsobí z dříve epizodické migrény migrénu chronickou, nebo už má bolest hlavy z nadužívání léků proti bolesti.
Použil jste výraz „tlačí“ proti migréně. Jak to vypadá, když jde pacient proti migréně a když to naopak přestane dělat?
Pokud pacient bojuje, může to být velký problém. Jedním ze spouštěčů může být stres, tlak nebo únava. Pokud tento pacient má například před sebou pracovní zátěž, je to pro něj stresor, a pokud tuto pracovní zátěž má zvládnout s rozvinutou migrénou, tak je to pro něj ještě větší stresor. A tato kumulace stresu následně způsobí, že se jeho migréna horší, je těžší, frekventnější a je to takový začarovaný kruh.
Uvedl byste nějaký příklad pacienta?
Ano. Příkladem může být úspěšný manažer, vedoucí firmy, který míval ataky migrény před jednáním, před uzávěrkou apod. Nicméně snažil se to překonat silou. Nakonec bylo „nutné“, aby se trošku sesypal, a díky tomu jeho podřízení převzali některé povinnosti. Tento pacient se dlouho bránil profylaktické léčbě, užíval pouze úlevové léky. Nakonec to dospělo do stavu, že měl 18 migrén do měsíce. Až tato situace ho donutila ke změně. Nakonec kombinací klasické a biologické preventivní léčby spolu s některými změnami v životním stylu se podařilo, že nyní namísto 18 migrén v měsíci má dvě až tři migrény za měsíc.
Chápu, že pacientovi nemůžete nařídit, aby si vzal volno, zpomalil, změnil firmu, přestože mu to škodí. Jak to řešíte?
Nakousla jste zajímavé téma, že pacientům nelze říci, aby si vzali volno, zvolnili pracovní tempo. Ono to lze, ale jde o to, jak pacienti a společnost tuto diagnózu vnímají. Je zde rozpor mezi migrénou, která je těžko uchopitelná, a třeba jiným onemocněním. Když si na lyžích zlomíte nohu a lékař vám řekne, teď nebudete chodit do práce, tak to berete jako samozřejmost. Když se vám zhorší migréna a já vám řeknu, teď nebudete chodit do práce, tak si pomyslíte, ten doktor se zbláznil, přece kvůli tomu nebudu doma. Migréna je stále braná jako onemocnění na pomezí neurologie a psychiatrie, to už vůbec není pravda. Migréna je somatické (pozn. red. vztahující se k tělu), relativně dobře prozkoumané onemocnění, které umíme velmi dobře léčit. To, na co narážíme, je povaha té diagnózy a společenské stigma, které s ní bývá spojené. Řešením je dobrý vztah mezi lékařem a pacientem. Pokud se stane, že se pacientova migréna zhorší, my lékaři prozkoumáme čím to může být a pacientovi vysvětlíme, jak zakročíme, aby se mu ulevilo. Ale obvykle ho také upozorníme, že nebude moci udržet své stávající pracovní tempo. Je-li vztah mezi lékařem a pacientem postaven na důvěře, tak většina takto poučených pacientů dojde k závěru, že místo toho, aby se zaměřili na udržení pracovního tempa, se zaměří na sebe a zbavení se těch migrén.
Mám pocit, že součástí komplexní léčby migrény by měla být i psychoterapie. Jak to vnímáte vy?
Já jsem pro. A musím říci, že ve většině Center, se kterými spolupracujeme, je k dispozici psycholog či psychoterapeut, ke kterému lze určitě pacienty doporučit. Vnímám to jako velkou výhodu, zejména u těch s chronickou migrénou, nebo u pacientů s rizikem nadužívání medikace. Protože Centra pro léčbu bolesti hlavy jsou poměrně nová, tak až se ještě více etablujeme, tak věřím, že psycholog bude přímo součástí týmu v Centru. Protože péče o migrénu ba měla být multidisciplinární.
Jak se muži staví k psychoterapii jako podpoře léčby migrény?
Mnohem hůře než ženy, je jich menšina. Je mnohem těžší přesvědčit muže, že by měl využít psychoterapii. A ti, co se nakonec rozhodnou to zkusit, jsou pacienti, se kterými mám navázaný dlouhodobý vztah postavený na důvěře.
Slyšela jsem, že stále ještě někteří praktičtí lékaři bolest hlavy podceňují. Pokud má pacient pocit, že se jedná o migrénu, může i sám aktivně vyhledat neurologa bez doporučení od praktického lékaře?
Jsou neurologové, kde to tako lze, ale někde i z kapacitních důvodů vyžadují doporučení. My do našeho specializovaného Centra pro léčbu bolesti hlavy obvykle chceme, právě z kapacitních důvodů, doporučení. Stává se ale, že nám napíše pacient v zoufalé situaci, většinou se jedná o pacienty, kteří jsou už nějakým způsobem poučení, zašlou nám třeba deník migrenózních záchvatů a v takových případech čekat, než pacient projde cestou od praktického lékaře přes ambulantního neurologa až k nám, to může trvat i půl roku a kdo ví, co by se mezi tím stalo. Takového pacienta k nám pozveme na vyšetření rovnou.
Klíčová slova:centra pro léčbu léčba biologická léčba bolesti hlavy léčba migrény léčba preventivní léky na migrénu triptany
Sdílet na FB
Audia a videa